Říjen 2009

Madonna-Get Stupid

30. října 2009 v 9:58 | Andy |  Videa

Madonna-Like a virgin

30. října 2009 v 9:51 | Andy

Madonna-La isla bonita

30. října 2009 v 9:44 | Andy

Maddy

29. října 2009 v 22:29 | Andy


Madonna-4minutes

29. října 2009 v 22:23 | Andy |  Videa

Madonna-American Pie

29. října 2009 v 22:22 | Andy

DVD STICKY & SWEET TOUR VYJDE V LEDNU 2010

29. října 2009 v 21:50 | Andy
Záznam Madonnina loňského rekordy lámajícího Sticky & Sweet Tour z argentinského Buenos Aires na DVD a Blu-Ray má v tuto chvíli u Live Nation naplánované vydání až v lednu 2010. Před Vánocemi lze od Madonny očekávat jen singl Revolver a již dříve zmíněné remixy hitů Holiday a Into The Groove.
Zdroj:Madonnacollection.

Madonna-Die another day

29. října 2009 v 21:43 | Andy |  Videa

Madonna v Malawi2

29. října 2009 v 21:42 | Andy

Madonna-Hung Up

29. října 2009 v 21:39 | Andy |  Videa

Madonna-Sorry

29. října 2009 v 21:37 | Andy |  Videa

Madonna-Like a Prayer

29. října 2009 v 21:36 | Andy

Madonna-Frozen

29. října 2009 v 21:33 | Andy |  Videa


Madonna-Celebration

29. října 2009 v 17:01 | Andy |  Videa

Sbírka-1.část

29. října 2009 v 16:16 | Andy






Další foto tu bude později!

Madonna v Malawi

28. října 2009 v 11:07 | Andy |  Photoshoots




















Rozhovor z Rolling Stone

18. října 2009 v 9:42 | Andy
Austin Scaggs: Vyrůstala jste v Pontiacu u Detroitu, odkud z tamníchž večírků a grilování ve vašem velkém afro-americkém sousedství pochází řada vašich prvních hudebních vlivů. Co si pamatujete?
Madonna: Motown byl všude. Stevie Wonder a Diana Ross a Jackson 5 - na těch jsem vyrůstala. Ale když jsem byla na střední, přestěhovali jsme se na předměstí, která byla převážně středotřídní a bílá. Tam už nebyly žádné večirky a hudba neřvala z dveří vedle. Připadala jsem si odcizená, a tak jsem si vytvořila vlastní svět. Tehdy jsem se rozhodla, že budu profesionální tanečnicí. Stal se ze mě spíš introvert a plížila jsem se z domu a chodila na koncerty. Uvědomovala jsem si v tu dobu moc hudby, ale ne že bych to měla někomu říct.
Austin Scaggs: Které byly první koncerty, jenž jste viděla?
Madonna: Můj první koncert byl David Bowie v Cobo Hall v Detroitu, když mi bylo 15. Měl s sebou mima. Bylo to úžasné. Přála bych si, abych ho mohla vidět v Ziggy Stardust. Moje druhá šou byl Elton John a moje třetí Bob Marley. To není špatné, že?
Austin Scaggs: Vůbec ne. Pila jste na koncertech?
Madonna: Když jsem byla na střední? Rozhodně ne. Byla jsem šprt. Pořádně jsem se neopila až do prvního rozvodu, když mi bylo 30.
Austin Scaggs: Je zajímavé slyšet vás mluvit o Bowiem jako o vzoru.
Madonna: Protože si každý myslí, že jsem se narodila na diskotéce. Mí starší bratři poslouchali ve sklepě The Who a Rolling Stones a Boba Dylana a Whole Lotta Love Zeppelinů a Baba O'Riley od The Who.
Austin Scaggs: Baba O'Riley jste zpívala na talentové šou v sedmé třídě.
Madonna: Moje kamarádka mi pokreslila tělo světélkujícími srdíčky a kytičkami. Měla jsem na sobě kraťasy a tílko a prostě jsem šílela. Měla jsem stroboskop. Jsem si jistá, že si každý myslel, že jsem se zbláznila. To bylo moje první vystoupení na jevišti. To byl, myslím, začátek mých provokativních vystoupení. Šla jsem do toho. A žádné holky se se mnou pak nebavily a kluci na mě divně koukali.
Austin Scaggs: Stále se považujete za šprta?
Madonna: Já říkám něco jako 'oopsie-daisy'. Když jsem vyrůstala, nepřipadala jsem si cool, nezapadala jsem do žádného kolektivu. Šprt není slovo, které by někdo použil, aby mě popsal, možná až na Stuarta Price, který jednou řekl 'Víš, že v srdci jsi pošuk, ale nikdo to neví.' Vzala jsem to jako kompliment. Jsem blázen a trhlá a nejsem v pohodě.
Austin Scaggs: Potom, co jste nechala univerzity, jste se přestěhovala do New Yorku, abyste se stala tanečnicí. Jak jste přešla od tanečnice ke zpěvačce?
Madonna: To byla jen otázka náhody. Protože jsem byla tanečnicí, chodila jsem na konkurzy do hudebních divadel, která mě nutila zpívat. Většina lidí na konkurzech byla mnohem více profesionální než já - přinesli noty a dali je klavíristovi a já tam jen tak zpívala písničky, co jsem znala z rádia, jako například od Arethy Franklinové nebo nějaké další absurdní trapasy.
Austin Scaggs: V roce 1979 jste žila v Queensu s Danem a Edem Gilroyovými, kteří měli skupinu Breakfast Club, ke které jste se nakonec přidala. V té době jste nějak napsala svůj první song.
Madonna: Jmenoval se 'Tell The Truth' (Řekni pravdu). Byly to asi tak čtyři akordy, ale měl sloky a bridge a refrén a byla to posvátná zkušenost. Rozhodla jsem se, že budu-li zpěvačkou, musím si to zasloužit. Musím se naučit, jak hrát na nějaký nástroj. Žili jsme v Queensu v opuštěné synagoze a na oplátku jsem Danovi stála modelem, on byl malíř. Byla jsem jeho múzou a on mě učil hrát. Když byli v práci, hrála jsem na bicí. Učila jsem se poslechem desek Elvise Costella. Jednoho dne jsem napsala písničku a slova vyšla jen tak ze mě. Říkala jsem si: 'Kdo to píše?' Když jejich bubeník odešel, musela jsem se stát bubeníkem a jednoho večera v CBGB jsem žadonila, aby mě nechali zpívat a hrát na kytaru. Pozice u mikrofónu se zdála bát čím dál tím přitažlivější.
Austin Scaggs: V roce 1982 jste podepsala smlouvu se Sire Records na základě dema, které obsahovalo i Everybody, což byl později váš první singl. Kdy jste se prvně slyšela v rádiu?
Madonna: Žila jsem na čísle 99 na Upper West Side a Riverside a asi v 7.00 večer, když jsem měla v pokoji zapnuté rádio KTU, slyšela jsem Everybody. Říkala jsem si: 'Ach, můj Bože, to jsem já v té bedně!' Byl to úžasný pocit.
Austin Scaggs: Volala jste tátovi?
Madonna: Nemyslím si, že jsem volala tátovi. Nemyslím, že by byl nějak ohromen.
Austin Scaggs: Jak jste to oslavila?
Madonna: V té době jsem se hodně stýkala s umělci tvořícími graffiti - Futura 2000, Keith Haring a Jean-Michel Basquiat. Jean-Michel mě seznámil s Andy Warholem. Vzpomínám si, že jsme byli všichni v japonské restauraci na druhé avenue a sedmé street, kde Keith udělal několik kreseb na zdi, a Jean-Michel mi vyprávěl, jak moc na mě žárlil, když mě slyšel v rádiu, protože jsem podle něj zvolila mnohem přístupnější formu umění a mnohem více lidí mu bylo vystaveno. Andy mu říkal, ať si přestane stěžovat.
Austin Scaggs: Haring, který zemřel v roce 1990 na AIDS, a Basquiat, jenž zemřel roku 1988 na předávkování, byli oba umělci definující svou generaci. Jak jste se nimi setkala?
Madonna: S Keithem mě seznámil spolubydlící, ale už předtím jsem viděla jeho dílo na ulicích, v metru nebo na domech. Pak jsme spolu začli chodit do Danceterie a klubu Mudd a do Roxy. Bylo tam osazenstvo z Rock Steady. Tančili jsme a sledovali tam a venku break-dance.
Austin Scaggs: Dělala jste taky graffiti?
Madonna: Zdi, metro, chodníky...
Austin Scaggs: Jaká byla vaše značka?
Madonna: Boy Toy.
Austin Scaggs: Není možné! Koho to napadalo, Boy Toy?
Madonna: Mohl to být Futura. Je nápaditý. Vymaloval mi celý pokoj na devadesátdevítce, z čehož můj domácí nebyl moc nadšený. Měli jsme malý gang. Byla v něm i Debi Mazar. Říkali jsme si Webo Girls - jako 'huevos', holky s koulema.
Austin Scaggs: Vlastníte nějaké obrazy od Warhola, Haringa nebo Basquiata?
Madonna: Mám od každého několik. Keith a Andy pro mě udělali čtyři jako svatební dar, když jsem si brala Seana. Jsem na nich já z obálky New York Post, když se dostaly ven všechny ty nahaté fotky v Playboyi a Penthouseu. Nadpis je 'I'm not ashamed' (Nestydím se). A oni sebrali všechny tyhle titulky a překreslili je. Mám je doma v L.A. - jako návěst, předělový moment.
Austin Scaggs: Už od začátku vaší kariéry je jedinou neměnnou věcí neustálá proměna vaší image. Mezi vašimi dvěma alby Madonna z 1983 a Like A Virgin 1984 jste prošla svou první reinvencí z punkové brunetky z klubu na blondýnku ve svatebních šatech. Odkud tohle vzešlo?
Madonna: Nevím. Myslím si, že hudba, kterou jsem začala psát, má schopnosti svádět a já se do ní podvědomě vžívala. Také to má co do činění s tím, že jsem dělala více focení. Byla jsem stylizována a oblékána. Do té doby jsem si dělala všechno sama. Neměla jsem kosmetičku, brávala jsme si svá taneční obinadla a svazovala jimi vlasy a omotala několik růžiček kolem krku. A pak to byli Steven Meisel a lidi ze světa módy, kdo mě navlékli do korzetů. Myslím, že lidé kladou hodně důraz na všechny ty proměny mojí image, ale vždy to bylo mnohem méně vypočítavé, než si lidé myslí. Je to jenom vývoj a to, co mě právě zajímá, knihy, které čtu nebo filmy a oblečení, které vidím. Říkejte mi 'Zelig'. Nebyl to ten film Woody Allena, kde na sebe bere podobu každoho, s kým mluví? Myslím, že je nudné být stále stejná. Holky rády mění svůj vzhled.
Austin Scaggs: Když jste byla uvedená do Rokenrolové síně slávy, byla tam videomontáž z vaší kariéry. Když jste se objevila na jevišti, udělal jste vtípek jako 'všechny mé špatné účesy'. Na kterou módní éru Madonny se díváte s největším opovržením?
Madonna: Myslím, že to byla kombinace růžového lesku na rty a svítivě zeleného svetru. A tolik účesů. Je to ok, byla to osmdesátá léta. Řeknemě si na rovinu, že to byla éra příšerných účesů.
Austin Scaggs: Oproti tomu jsou někdy chvíle, kdy si říkáte: 'Fuck, byla jsem to ale kočka!'?
Madonna: Jako že to přiznám? A být kvůli tomu drcená dalších 10 let? Na tuhle neodpovím.
Austin Scaggs: Je znám příbeh, jak jste vystupovala v Radio City Music Hall v roce 1985 a celé hlediště bylo plné kopií Madonny. Ale to vaše první turné Virgin Tour začalo v Seattlu a putovalo dál po celé zemi. Byla to taková madonnománie od začátku?
Madonna: Celé to turné bylo bláznivé, protože po hraní v CBGB a klubu Mudd jsem najednou měla hrát ve sportovních halách. V Seattlu jsem hrála na malé ploše a děvčata tam měla plandavé sukýnky a legíny ustřižené pod koleny a krajkové rukavice a kytky a pentle ve vlasech a velké kruhové naušnice. Říkala jsem si: 'tohle je šílené!' Po Seattlu se koncerty přestěhovaly do arén. Nikdy jsem nedělala autobusové turné. Každý říká, že je to opravdu legrace.
Austin Scaggs: Nenapsala jste Like A Virgin, ani Material Girl. Jaké byly vaše první dojmy poté, co jste slyšela dema?
Madonna: Líbila se mi obě, protože byla ironická a provokativní zároveň, ale také ne jako já. Nejsem materialisticky založená osoba a určitě jsem ani nebyla panna a jen tak mimochodem, jak můžete být 'jako panna'? Líbila se mi ta hra se slovy. Zdála se mi být chytře napsaná. Byla tak komediantská a cool.
Austin Scaggs: Ne materialistická?
Madonna: Mám radost, že si můžu dovolit Fridu Kahlo nebo žít v pěkném domě, ale vím, že bych přežila i bez toho. Jsem duchapřítomná a kdybych skončila ve srubu uprostřed pralesa, vím, že by to taky klapalo. Věci nejsou podmínkou k mému štěstí. To jsem myslela tím, když jsem řekla, že nejsem materialistický člověk.
Austin Scaggs: Cítila jste, že tyhle dvě písničky se stanou vašimi velkými hity?
Madonna: Ne. Jenom jsme spolu souzněly. Nikdy jsem nebyla dobrý rozhodčí v tom, které věci budou velké a které ne. Písničky, které si myslím, že jsou ty nejretardovanější, co jsem kdy napsala jako Cherish nebo Sorry, velký hit z mého posledního alba, se staly obrovskými hity. Into The Groove je další z těch, u kterých si připadám retardovaně, když je zpívám, ale každý je miluje.
Austin Scaggs: To je proto, že Into The Groove má úžasnou basovou linku.
Madonna: Jo, děkuju ti Stephene Brayi. Vždycky to začíná basy a bicími. Pokaždé to vygraduje postupně ze dna nahoru. Jako Holiday, Hung Up, Music. Myslím, že to má něco společního s tím být tanečnicí, protože to je všechno o basech, když jste tanečnicí. Musíte to cítit ve svém těžišti.
Austin Scaggs: Jak reagujete na kritiku? Když se vaše nahé fotky objevily v Playboyi a Penthousu například, byla jste plná vzdoru.
Madonna: To bylo poprvé, kdy jsem si vědomila svůj 'fuck you' přístup. Snažíte se mě srazit kvůli tomuhle? Nedovolím veřejnému mínění mi diktovat moje vlastní pocity ze sebe. Nehodlám se omlouvat za nic, co jsem udělala.
Austin Scaggs: Váš bývalý manažer Freddy DeMann si myslel, že vystoupením s Like A Virgin na MTV v roce 1984 vaše kariéra skončila. Znepokojilo vás to?
Madonna: Byl bílý jako duch. Velmi se ve mně zklamal, protože jsem se válela po zemi, moje šaty se zvedly a byly tak vidět kalhotky. Co jsem si myslela? 'Ztratila jsem botu. Nevím, jak ji najít a obout zpět, takže půjdu na zem.' Bylo to hodně věcí. Bylo to děsivé i veselé zároveň a já neuvažovala, co to znamená pro mou budoucnost. Hlavou se mi honily miliony věcí.
Austin Scaggs: Nebyla to jen vaše vystoupení, co provokovalo. Papa Don't Preach jste také nenapsala, ale je nemožné si představit kohokoliv jiného, jak ji zpívá. Proč k vám ten song tak promluvil?
Madonna: Přesně zapadla do mého vlastního osobního ducha stojícího proti mužským autoritám, ať je to papež nebo katolická církev nebo můj otec a jeho konzervativní patriarchální způsoby.
Austin Scaggs: Jaký to mělo dopad?
Madonna: Mělo to mnoho dopadů, všichni byli zmatení. Na Papa Don't Preach bylo tolik názorů, že proto jsem věděla, že je skvělá. Je pro 'schma-smortion', jak říkají v Knocked Up? Je proti potratům?
Austin Scaggs: Měla jste někdy nějaké nápady, které neprošly, protože se zdály příliš extrémní?
Madonna: Fotila jsem se Stevenem Kleinem obal pro své poslední album a natřela si svou tvář až na červené rty a bílé oči celou na černo. Byla to hra se slovy. Slyšeli jste někdy o černé Madonně? Má to několik významů a na minutu jsem si myslela, že by to byl vtipný název pro mou desku. Pak jsem si pomyslela, že jenom pětadvaceti procentům světa to dojde, možná ještě míň. Za to to nestojí. Tak je to pořád, protože moje narážky jsou mimo Richterovu stupnici. Proto mám v životě lidi jako Guy Oseary, kteří se na mě podívají a řeknou: 'Ne, tohle neuděláš.'
Austin Scaggs: Hodně fanoušků považuje Live To Tell z alba True Blue z roku 1986 za píseň, která vás definuje. Na co si vzpomínáte z jejího psaní?
Madonna: Občas když píšu písničky, jenom se tak soustředím. Mohla bych říct, že Live To Tell je o mém dětství, mém vztahu s rodiči, mém otci, macechou. Ale třeba také ne. Může být o něčem z románu Francise Scoota Fitzgeralda nebo z příběhu, který jsem někde slyšela. To je pravda, ale nemusí být nutně autobiografická. Mohla bych říct to samé o La Isla Bonita. Nevím, kde se vzala.
Austin Scaggs: Chcete mi říct, že jste nikdy nesnila o San Pedru?
Madonna: Nevím ani, kde San Pedro je. K tomu bych řekla, že jsem nebyla někým, kdo by chtěl jet na prázdniny na krásný ostrov. Možná jsem byla na cestě do studia a zahlédla někde výjezd na San Pedro.
Austin Scaggs: Jak jste psala Vogue?
Madonna: Napsala jsem ji během natáčení filmu Dick Tracy. Poté, co jsme natočili film, se mě Warren Beaty zeptal, zda bych mohla napsat písničku, která by se hodila na moji postavu, kterou by si mohla vykouzlit. Byla posedlá obchody s alkoholem a filmovými hvězdami a tak. Tak mě napadala slova. Náhodou jsem chodila do Sound Factory a dívala se na ty tanečníky, kteří dělali takový nový taneční styl zvaný vogueing. A Shep Pettibone, který se mnou Vogue produkoval, tam dělal DJ. Tak se to sešlo.
Austin Scaggs: A co bylo největší výzvou vaší kariéry?
Madonna: Práce na Evitě s Andrew Lloydem Webberem a Timem Ricem. Bylo to celé o jiné technice zpěvu. Musela jsem naprosto vážně pracovat s učitelkou zpěvu a zpívat s houževnatostí a s přesvědčením. Hodně věcí se natáčelo živě a já byla ve studiu s neznámými producenty a autory a velkým orchestrem. První skladbou, kterou chtěli, abych nahrála, byla Don't Cry For Me Argentina, která je z nich tou nejtěžší. Myslím, že jsem téměř začala plakat. Velmi mě to vystrašilo. V půlce nahrávání jsem už ale začala relaxovat.
Austin Scaggs: V roce 1998 jste se vrátila po čtyřleté přestávce s Ray Of Light, na kterém jste pracovala s elektronickým umělcem Williamem Orbitem. Proč s ním?
Madonna: Po Evitě jsem měla miminko. To mě na nějakou dobu vyřadilo ze světa populární hudby a populární kultury a já se vrátila velmi hladová, velmi zvědavá, hledala jsem něco nového. Během toho jsem poslouchala jeho desky Strange Cargo. Je velice výstřední, žije ve svém vlastním světě. Byla jsem pryč tak dlouho, že když jsem se ocitla s ním zpátky ve studiu, připadala jsem si jako vystřelená z kanónu. Měla jsem tolik nápadů a Ray Of Light je odráží.
Austin Scaggs: Většina vašich alb byla spoluprácí s neznámými producenty jako Orbit, Mirwais a Stuart Price. Ale pro Hard Candy z roku 2008 jste se spojila s prověřenými hitmakery jako Timbaland, Justin Timberlake a Pharrell Williams. Co jste tím myslela?
Madonna: Vždycky si říkám: 'Ok, kdo teď dělá hudbu, která se mi líbí?' Já mám opravdu skutečně ráda Timbalandovu a Justinovu hudbu. Justin je skvělý autor. Mám na mysli What Goes Around... Comes Around. Úžasné. Myslela jsem si, že to bude pro mě výzva pracovat s ním.
Austin Scaggs: Odmítl někdy někdo nabídku pracovat s vámi?
Madonna: Určitě. Nebo je to 'nemám čas.' Chtěla jsem pracovat s Eminemem. Ale nemyslím si, že on chtěl pracovat se mnou. Možná se jen stydí.
Austin Scaggs: V roce 1996 jste porodila svoje první dítě Lourdes. Od té doby se vaše rodina rozrostla o Rocca, jehož otcem je Guy Ritchie, Davida a Mercy, které jste adoptovala ze sirotčince v Malawi. Mají vaše děti svou oblíbenou písničku od Madonny?
Madonna: Určitě. Lourdes má ráda všechny moje starší písničky. Skutečně ji berou osmdesátky, od toho jak se obléká až po hudbu, kterou poslouchá. Roccovi se líbí všechno, co jsem dělala s Timbalandem. V zásadě je to hip-hopový a elektronický kluk. Davidovou oblíbenou písničkou je Ha Isla, jak jí říká. On je můj největší fanoušek. Každý říká, že když se dívá na koncert, zůstane od začátku do konce naprosto nehybný a všechno studuje a zná každý taneční krok. Není vyčerpaný jako moje starší děti.
Austin Scaggs: S Lourdes, které je 12, jste šly na koncert Lady Gaga v New Yorku. Chodíte spolu na hodně koncertů?
Madonna: Právě jsme začly. Líbí se nám stejná hudba. Myslím, že Lady Gaga je úžasná. Když jsme ji viděly, trochu jsem ji poznávala. Říkala jsem si: 'Něco v ní je.' Je na ní něco bizarního. Je odvážná a zábavná, a když mluví s obecenstvem, zdá se být inteligentní a chytrá.
Austin Scaggs: Cítíte uměleckou ctižádost?
Madonna: Ano. Jsou lidé jako Justin Timberlake, který skutečně velmi dobře vypadá, ale nevzrušuje se. Je tak trochu jako Cary Grant. Miluju ho, moc ráda jsem s ním pracovala, ale nepoznávám v něm sebe. Ale v Lady Gaga se vidím. Určitě ranou část své kariéry. Když jsem ji prvně uviděla, neměla dostatek peněz na produkci, měla hodně děr v punčocách a všude spoustu chyb. Byl to dost nepořádek, ale má v sobě potenciál. Je hezké ji vidět v raném stádiu.
Austin Scaggs: Dalším umělcem, kterého zbožňujete, je Sting. O čem si spolu povídáte?
Madonna: Považuju Stinga za svého přítele, ale ještě více se přátelím s jeho ženou Trudie. On je neuvěřitelný hudebník, který hraje na 50 různých nástrojů, a jsem z něj vždy trošku vystrašená. Vždycky mám pocit, že se na mě dívá shora. Ne přímo na mě, ale že jsem jenom popová hvězda. On je opravdový hudebník. Když jsme spolu, nemluvíme tolik o hudbě. Obvykle sedí v koutě a hraje šachy nebo na nějaký šestnáctistrunový nástroj, jehož jméno ani neznám.
Austin Scaggs: Loni jste se rozvedla s Guyem...
Madonna: Nemusíte snižovat hlas, když to říkáte. Není to sprosté slovo. Ale myslela jsem si, že si povídáme o hudbě. Jestli spojíte myšlenku rozvodu s hudbou, budu si s vámi povídat i o tom.
Austin Scaggs: Tak si raději povídejme o textu Devil Wouldn't Recognize You z Hard Candy: 'I should just walk away, over and over, I keep on coming back for more.' Co k tomu můžete říct?
Madonna: Byl to vyzývavý rok. Myslím, že mě práce zachránila, a jsem vděčná, že mám co na práci. Mohla jsem skočit ze střechy. Život je příprava. Je to jiné. Mí synové teď nejsou se mnou, jsou se svým otcem a mně se nelíbí myšlenka, že by mé děti nežily spolu. Jsou pro a proti a teď se cítím dobře.
Austin Scaggs: Co myslíte, že je dobré na tom mít děti ze tří různých kontinentů?
Madonna: Čím různorodější je svět, ve kterém žijete, tím otevřenější jste. Mé nejmladší dvě děti jsou z Afriky, což mi otevřelo oči a dalo mi jiný pohled na svět. Můj dům je jako reklama na Benetton. Mám francouzské chůvy, mí ochranáři jsou z Izraele, asistentky mám z Argentiny a Portorika, stejně tak z Japonska a kuchaře a dalšího z Itálie. Je to úžasné, baví mě to. Nechtěla bych to jinak. Můj život je disharmonie různých jazyků a hudby.
Austin Scaggs: Včera jsem byl na koncertě tady v Budapešti. Ohromilo mě, jak žádná z vašich písní, které jste zpívala, nemá své původní aranžmá.
Madonna: Dokonce ani mé nové písně, vždy je musím trochu poobnovit, nebo mi z nich za pár měsíců bude zle. Když se je snažíte předělat, musíte prosedět několik dnů s hudebním režisérem a kapelou. Nevyhnutelně to skončí tak, že někoho samplujete a musíte získat souhlas a zaplatit víc peněz. Lidé mi říkali: 'Mohla by sis tam jen tak sednout s kytarou a zpívat písničky jako Paul McCartney,' ale to by mě nudilo. Většina radosti z turné je v kouzlu z jejich vytváření, to divadlo. Jsem perfekcionista. Mám ráda těžkou práci, ráda se potím.
Austin Scaggs: To je jasné. Into The Groove zpíváte, zatímco skáčete přes švihadlo.
Madonna: Vždycky musím na svých koncertech dělat něco téměř nemožného a teď byl tohle ten téměř nemožný moment. Je velice těžké zpívat a tancovat zároveň, tak proto většina lidí, co tančí, nezpívá nebo alespoň ne příliš dobře.
Austin Scaggs: V dokumentu I'm Going To Tell You A Secret o Re-Invention Tour vás chladí po koncertu ledem jako basketbalistu.
Madonna: Když přijdu domu, dávám si na 10 minut ledovou koupel. Ze začátku to neskutečně bolí, ale pak je to příjemné. Jsem atlet. Před koncertem si zavážu klouby a mám na ně kúry a terapie. To je z let hrubého zacházení a tančení na vysokých podpatcích, což není dobré na kolena. Všichni tanečníci mají zranění, ale my se s nimi popasujeme. Dostávám akupunkturu a terapie a ty mě drží v chodu.
Austin Scaggs: Když pohlédnete do obecenstva, co vidíte?
Madonna: Někdy je to jen čisté nadšení. Byla jsem v Mnichově a byl tam táta se svojí dcerou na ramenou a ona byla naprosto unešená, smála se od ucha k uchu. Nebo dva kluci bez triček s těly pokrytými tetováními se mnou. Ti šli na mě.
Austin Scaggs: Když vám fanoušci ve Varšavě zpívali 'Happy birthday' před několika málo dny, byla jste krapet přiškrcená.
Madonna: Když lidé v hledišti začnou plakat, je to nakažlivé. S pláčem je problém, protože když pláčete, nezpívá se vám dobře, protože to škrtí váš krk. Ale během cesty s tímhle turné se mi přihodilo hodně emotivních věcí. Obama byl zvolen prezidentem přesně chvíli před tím, než jsem šla na jeviště v San Diegu. Odříkávali jsme své modlitby a mně tekly slzy po tváři a říkala jsem si: 'Připadám si, jako bych žila ve snu.' Klesla jsem k zemi a políbila ji. I teď se mi už skoro chce brečet.
Austin Scaggs: Časopisu Rolling Stone jste jednou řekla: 'Jsou chvíle, kdy si myslím, že kdybych věděla, že sláva bude vypadat takhle, nesnažila bych se za každou cenu takhle tvrdě. Jestli to někdy bude příliš a budu si připadat prohlédnutá, pak to nebudu dělat.' Jaký je vás pohled na slávu dnes?
Madonna: Stojí to za to, když ji chápete jako prostředek k cíli. Moje práce mi umožnila dělat věci, které nemají s hudbou nic společného. Vědět, že moje zkušenosti z Afriky změnily lidské životy k lepšímu, vidět jejich životy měnit se mi před očima... Jak bych z tohohle nemohla mít dobrý pocit? Ale nejsem vždy pozitivní, to vás můžu ujistit. Včera jsem se probudila na špatné straně postele. Je dobře, že rozhovor je až dnes.
Austin Scaggs: Mrzutá?
Madonna: Supermrzutá. Když jsem nevyspalá, není se mnou moc legrace. Ale víte, každý den si vyhradím chvíli na to, abych si uvědomila, jak moje slova a skutky ovlivňují lidi. Dělám to, když se ráno probudím a když jdu spát. 'Co udělám se svým dnem? Co jsem udělala se svým dnem?'
Austin Scaggs: Jste většinou spokojená?
Madonna: Někdy jsem, někdy se cítím bídně a říkám si, že nedělám nic než způsobuji zmatek a chaos. Ale jsem člověk. Musím dělat chyby a pak si odpustím.

Člááánek z Rolling Stone

18. října 2009 v 9:32 | Andy |  News
Zvenku Madonnina domova, který zapadá do pozoruhodné ulice v sousedství Merylebone, visí značka, na které je napsáno "Někoho slavného možná jednou napadlo tady žít." Dnes je ta slavná na přestávce během poslední části svého Sticky & Sweet Tour a v jejím domě to pěkně hlučí. V suterénu dávají střihači dohromady dva nové videoklipy. V matně osvícené vstupní hale s hlubokými modrými stěnami a dominantní malbou karnevalu v Benátkách se hromadí další personál: asistentka, stavební dělník, uklízečka a Madonnina trenérka, která je podrážděná z nehezké fotky z bulváru ukazující Madonniny šlachovité ruce. "Dostávám stovky emailů od lidí z celého světa, kteří chtějí takové tělo," stěžuje si trenérka. Ale v Madonnině světě po sedmadvaceti letech skandálů a provokace je nelitochotivá fotka něčím, co sotva čtenáře překvapí. V uplynulých třech desetiletích prodala Madonna přes 200 milionů desek (o mnoho více než kterákoliv jiná umělkyně), její Sticky & Sweet Tour je oficiálně nejvýnosnější turné sólového umělce s částkou 408 milionů dolarů.
Jenom několik dnů před naším prvním rozhovorem zpívalo Madonně 80 tisíc fanoušků ve Varšavě "Happy birthday". Madonna, která slavila 51, zápolila se slzami a říkala: "Miluji svou práci. Tohle je ten vůbec nejlepší dárek."
Během dvou rozhovorů, které pokračovaly v palácovém hotelu v Budapešti, se Madonna, která se jen velmi vzácně ohlíží zpět, zavrtala hluboko do svého bezkonkurenčního hudebního dědictví. Během jejího vyrůstání na předměstí Detroitu se Madonně její život prvně zapotácel ve věku šesti let, kdy jí zemřela matka. Jako věčný extrovert vystupovala prvně na veřejnosti v talentové šou pro mládež s pokresleným tělem. Postavila se svému přísnému otci odchodem z Michiganské univerzity, kde studovala tanec, a přestěhovala se roku 1978 do New Yorku, kde doplnila svůj život o nahé pózování a vystupování v klubech jako CBGB. Její debutové album Madonna z roku 1983 obsahovalo hity jako Holiday a Lucky Star a její sláva začala rychle stoupat rok na to silou Like A Virgin a její kalhotky odhalujícím vystoupením na MTV's Video Music Awards.
I čtvrt století poté se Madonna stále proměňuje. Právě vydala Celebration, dvoudiskovou kompilaci největších hitů se 36 singly (včetně Everybody z října 1982) a dvěma novými písničkami včetně Revolveru, spolupráce s Lil' Waynem. Začíná hitem z roku 2005 Hung Up. "Protože je to 'badass song'," vysvětluje Madonna, ale také proto, že je to její největší hit v celosvětovém měřítku, který dosáhl na vrchol hitparády ve 45 zemích.
Když se Madonna tohle ráno objevila, její tvář se červenala od cvičení a na sobě měla černý svršek se srdcovým vzorem a kabbalistický náramek na levém zápěstí. Nemá žádný makeup a její hlas nese jen slabé známky britského přízvuku, který si osvojila za poslední desetiletí. Po svém loňském rozvodu s režisérem Guyem Ritchiem se přestěhovala do New Yorku, kde si koupila impozantní městský dům na Upper East Side. Před dvaceti lety se zdálo, že není schopná nevyžvanit všechny intimní detaily svého k zániku odsouzeného manželství se Seanem Pennem, ale teď se zdá být více obezřetná a opatrná v přesném objasnění mých otázek a vymezení svých odpovědí. Tuhle opatrnost přisuzuje částečně kabbale: "Nemyslím si, že jsem byla v minulosti krutá, podlá nebo bezcitná, ale kdysi jsem uměla drbat lidi a mluvit o nich špatně nebo říkat věci, aniž bych domyslela, jaké to bude mít následky," říká. "Kabbala změnila můj způsob pohledu na svět, takže přirozeně změnila i můj způsob uvažování o životě: neuvažovat jako oběť, převzít odpovědnost za své činy a za svá slova."
A jak se ji oslovuje? Madonna? Slečna Ciccone? Madge? "Každý, koho znám, mě oslovuje M," říká. "Madge si vymysleli novináři. Slyšela jsem dvě verze toho, jak to vzniklo. Jedna říká, že Madge je anglický hovorový výraz, něco jako jméno pro hospodyňku, což je přesný opak toho, kdo já jsem. Druhá tvrdí, že je to zkratka pro 'majesty' (veličenstvo). To se mi líbí víc."